Jak vše začalo

Silné deště a vichřice způsobily 15. června pohromu na Blanensku. Podle očitých svědků se „náhle setmělo a začalo lít jako z konve“, zanedlouho už se z polí valila třímetrová vlna vody a bláta. Brala všechno, co se jí postavilo do cesty. V několika obcích způsobila rozsáhlé škody a zmařila dva lidské životy.

Do organizování pomoci postiženým se okamžitě pustila Oblastní charita Blansko. Do oblasti přivezla zásoby balené vody, potravin a ošacení, do postižených obcí vyšl i povodňoví asistenti, aby zjistili rozsah škod a vytipovali obyvatele, kteří nejvíce potřebují pomoc. Diecézní charita Brno vyhlásila materiální a finanční sbírku, do organizování pomoci se zapojila většina Charit na jižní Moravě.

Neuplynul ani měsíc a po vydatných deštích na počátku srpna se vylily z břehů řeky a potoky na jihu a na západě Čech. Mohutná povodňová vlna poté prošla Čechami od jihozápadu k severu a pokračovala v díle zkázy v sousedním Německu. Povodně ale zasáhly také na Znojemsku. Před velkou vodou muselo být evakuováno na dvě stě tisíc obyvatel, tisíce lidí přišlo dočasně nebo dokonce trvale o střechu nad hlavou, o domov, o vybavení domácnosti. Povodeň si však vyžádala i lidské oběti.

Charita začala okamžitě organizovat pomoc. V sídlech diecézních Charit, ale i v řadě oblastních a farních Charit, vznikla sběrná místa trvanlivých potravin, balených tekutin, hygienických potřeb, úklidových prostředků a nářadí. Tyto potřeby spontánně přinášeli drobní dárci nebo je věnovaly firmy. S nabídkou pomoci se Charitě přihlásili dobrovolníci. 

V sídlech diecézních Charit, tedy v Českých Budějovicích, Litoměřicích, Plzni a v Praze, spontánně vznikly koordinační týmy. Zpočátku pracovaly v nepřetržitém provozu, později se jejich pracovní rytmus ustálil. Tyto týmy získané potraviny, tekutiny, hygienické, čistící a další materiální prostředky třídily a rozvážely do zasažených míst. Jednalo se o trvanlivé potraviny a balenou vodu, úklidové a čistící prostředky, hygienické prostředky.

Odpověď charity na povodně

Vedení Sdružení česká katolická charita zveřejnilo 19. srpna 2002 prohlášení Odpověď na povodně 2002, ve kterém vytyčilo plány a pojmenovalo cíle charitní pomoci obětem povodní.

V prohlášení byla stanovena metodika charitní povodňové pomoci. Podle ní vznikly v každé z postižených diecézí speciální krizové týmy sestavené z koordinátora povodňové pomoci, několika povodňových asistentů, účetního, řidiče, skladníka a pomocníka (do této funkce byli přijímáni mladí muži vykonávající civilní vojenskou službu). Činnost těchto týmů sjednocoval koordinátor povodňové pomoci, zaměstnanec pražského Sekretariátu, který současně dohlížel na povodňové projekty v rámci ECHO (program EU), SOA (tzv. Naléhavá výzva vyhlášená Caritas Internationalis) a dalších dílčích partnerských smluv. Povodňový koordinátor zodpovídal také za vyúčtování finančních prostředků získaných od dárců ze zahraničí či v rámci sbírek a darů v ČR.

Povodňoví asistenti v jednotlivých diecézích prováděli poradenskou činnost, monitorovali situaci v terénu a podle stanovených kritérií vytvářeli seznamy potřebných s ohledem na různé typy charitní pomoci.

Pracovníci Charity také nadále pracovali s evakuovanými lidmi, zejména s těmi, kteří se neměli kam vrátit, jejich domovy byly zcela zničeny nebo vyžadovaly dlouhodobé a nákladné opravy. Charitní pomoc mířila přednostně k lidem starým, bezmocným, tělesně postiženým, do neúplných rodin, k osamělým matkám a do rodin s více dětmi. Charita stála všem potřebným po boku při novém startu do dalšího života; ať již při rekonstrukci či stavbě jejich domu nebo ve spolupráci s obcemi a dalšími organizacemi při budování nových domovů v široké škále od domů pokojného stáří až po nájemní byty.

V prohlášení Odpověď na povodně 2002 byly také stanoveny dva základní směry charitního snažení:

- pomoc domácnostem

(půjčování kondenzačních vysoušečů, které budou zakoupeny a zůstanou v majetku Charity, dále poskytování sanačních omítek na opravu zdí vodou poškozených domů, poskytování elektrických spotřebičů - zejména praček, ledniček, sporáků a kotlů na ústřední topení, poskytování základního vybavení bytů - např. skříní, židlí, postelí a stolů, příspěvek na rekonstrukci bytů a obytných domků)

- pomoc při obnově obcí

1) příspěvek na obnovu infrastruktury obcí

při opravě či vybudování nejrůznějších zařízení České katolické charity, domovů pokojného stáří, náhradního ubytování pro postižené povodněmi, nájemního bydlení, domů s pečovatelskou službou či sociálních bytů

2) příspěvek na obnovu veřejných budov
a to sokoloven, škol, mateřských škol, kostelů, dále příspěvek na opravu drobných komunikací a infrastruktury. Cílem je zajištění dostupnosti sociálních a jiných služeb pro postižené.

Celkový rozpočet na pomoc po povodních byl odhadnut na 163 200 000 Kč s tím, že část těchto prostředků bude poskytnuta již v rámci prvotní krizové pomoci (desinfekce, sanace, vysoušení, stavba týmů) v období do konce roku 2002.

Sbírkové konto

Sdružení Česká katolická charita vyhlásilo veřejnou finanční sbírku na pomoc obětem povodní na konto 369-369369369/0800 u České spořitelny Praha 1, variabilní symbol 906.

K charitní sbírce se připojili čeští a moravští biskupové, kteří vyzvali věřící k finančním darům na tento účel. Sbírka na pomoc obětem povodní se mezi věřícími setkala s velkým ohlasem. Česká Charita se rovněž obrátila s žádostí o pomoc na partnerské Charity v zahraničí. Charitní povodňové konto bylo zveřejněno prostřednictvím tištěných i elektronických medií. K nakládání s kontem byla vytvořena sedmičlenná komise v čele s generálním sekretářem SČKCH Jaroslavem Kopřivou a prezidentem P. Miloslavem Fialou. Členy komise byli ředitelé ze všech povodněmi zasažených diecézních Charit: Michaela Čermáková, ředitelka Diecézní charity České Budějovice, Oldřich Haičman, ředitel Diecézní charity Brno, Růžena Kavková, ředitelka Diecézní charity Litoměřice, Jiří Lodr, ředitel Diecézní charity Plzeň a Jaroslav Němec, ředitel Arcidiecézní charity Praha.

Kromě centrálního konta ještě shromažďovaly diecézní Charity prostředky na pomoc obětem povodní na vlastním účtu.

Kolegům ze zasažených oblastí poskytli patronát pracovníci Charit z Moravy a východních Čech. Ti nasbírali řadu cenných zkušeností během povodní v letech 1997 a 1998. (Připomínáme, že v roce 1997 Charita pomohla v postižených oblastech částkou 300 milionů korun.) S cílem maximálně využít zkušeností s organizací obrovského objemu pomoci byla každé postižené diecézi přidělena partnerská diecéze:

Olomoucká arcidiecéze pomohla diecézi České Budějovice, diecéze Brno Litoměřicím, Hradec Králové Plzni a Ostravsko-opavská diecéze arcidiecézi Praha. V rámci tohoto patronátu pomáhaly i týmy pracovníků s ostřikovacími čistícími soupravami a bylo koordinováno velké množství dobrovolníků.

Povodňové štáby

V diecézních Charitách v Brně, Českých Budějovicích, Litoměřicích, Plzni a v Praze vznikly povodňové štáby. Ty koordinovaly činnost a zjišťovaly škody v terénu. Týmy pracovaly v oblasti dlouhodobě (po dobu jednoho roku). Týmy organizovaly pomoc dobrovolníků, poradenství a psychosociální pomoc, zapůjčování vysoušečů. Podle akutních potřeb rozvážely šatstvo, starší nábytek a nové elektrospotřebiče, sanační omítky a finanční dary.

Charitní povodňoví asistenti opakovaně navštívili přes čtyři tisíce domácností, aby pomohli zejména lidem starým, nemocným a osamělým. Při zprostředkování finanční a materiální pomoci kladli důraz zejména na osobní kontakt s klienty. Kromě naslouchání jejich potřebám, poskytovali potřebným zejména sociálně právní poradenství, případně zprostředkovali pomoc dalších odborníků.

 

Humanitární sklady

K třídění a distribuci potravin a prostředků byly zřízeny humanitární sklady. Byly zřízeny diecézní Charitou v Českých Budějovicích (zde svěřil Charitě organizaci svého skladu krajský úřad), v Dublovicích u Sedlčan (posloužil stávající humanitární sklad Arcidiecézní charity Praha), v Litoměřicích a v Plzni. Ve skladech byly shromážděné přípravky a prostředky k příjmu a distribuci potravin, hygienických prostředků, domácího vybavení, nábytku aj. potřeb tříděny a dále distribuovány do postižených oblastí podle akutní potřeby.

Dobrovolníci

Práce Charity by nebyla možná bez pomoci dobrovolníků. Dobrovolníci se hlásili a pracovali převážně v hektických dnech těsně po povodních (cca do poloviny září) a jejich činností byla převážně fyzická práce, úklid a stěhování z humanitárního skladu v Českých Budějovicích. Dobrovolníci byli vysíláni do jednotlivých lokalit na základě požadavků samotných občanů. Hlásili se však i lékaři a zdravotníci, psychologové, mnozí ochotně půjčovali svá auta a zajišťovali dopravu materiálu a převoz lidí. Někdo pomáhal jeden den, jiní dle možností po celé týdny.

Počty dobrovolníků:

• OCH Blansko: v terénu 20 osob.
• OCH Znojmo: v terénu 36 osob, při materiálních sbírkách 17 osob.
• DCH Brno: v terénu na severu Čech 110 dobrovolníků, při mate riální sbírce 60 dobrovolníků.
• DCH České Budějovice: 45 dobrovolníků z řad studentů Vyšší odborné školy sociální z Jihlavy. Velmi kvalifikovaně pomohli při monitorování postižených oblastí, kde shromažďovali informace o potřebách
  postižených občanů a prováděli první sociální šetření. Od jejich prvotních informací se odrazila následná pomoc a práce povodňového týmu, který vznikl při diecézní Charitě.
• DCH Litoměřice: 117 dobrovolníků. Působili zejména v obcích Mlékojedy, Želetice, Terezín, Bohušovice nad Ohří, České Kopisty, Lukavec, Píšťany, Nučnice, Křešice, Nučničky, Kly u Mělníka.
• DCH Plzeň: přes 200 dobrovolníků. K tomu 15 pracovníků a dobrovolníků Diecézní charity Hradec Králové na čištění a desinfekci zasažených budov.
• ACH Praha: celkem přes 400 dobrovolníků. Odklízení promočeného odpadu v Praze-Karlíně